Archeologické 3D virtuální muzeum
jazykové mutace CS EN

Pohřebiště ve Vedrovicích – snadná odpověď na únikovou otázku?

Pohřebiště ve Vedrovicích – snadná odpověď na únikovou otázku?

Je-li v prostředí našich univerzit student u zkoušky dotazován na pohřební ritus v neolitu, začíná zpravidla jeho odpověď, pakliže má být považována za správnou, u vedrovického pohřebiště. Tato moravská lokalita patří skutečně ke kánonu středoevropského archeologického bádání a právem je výsledkům jejího výzkumu již dvě desetiletí věnována pozornost. Odkryvem pohřebiště, probíhajícím v letech 1975–1982, bylo objeveno 96 hrobů, datovaných do rané fáze vývoje kultury s lineární keramikou, tedy k samotným počátkům našeho neolitu. Kompletní zpracování získaných nálezů umožňuje klást otázky nejen po vnější podobě a chronologii artefaktů v hrobech zastoupených, ale i po vnitřní struktuře společnosti samotné, kterou, jak věříme, lze na základě těchto artefaktů i pohřbů samotných studovat.

Srovnání četnosti hrobů a jejich výbavy tří pohřebišť kultury s lineární keramikou: Vedrovice (ČR), Elsloo (Nizozemí) a Niedermerz (Německo). Bez ohledu na geografickou vzdálenost vykazují všechny tři nekropole podobné množství hrobů i milodarů. Podle Květina 2004, 385.

Srovnání četnosti hrobů a jejich výbavy tří pohřebišť kultury s lineární keramikou: Vedrovice (ČR), Elsloo (Nizozemí) a Niedermerz (Německo). Bez ohledu na geografickou vzdálenost vykazují všechny tři nekropole podobné množství hrobů i milodarů. Podle Květina 2004, 385.

Pozoruhodné výsledky přineslo mezioborové studium přírodních věd. Pomocí biochemické a genetické analýzy kosterních pozůstatků byla zjištěna značná mobilita pohřbených lidí. Někteří vyrostli ve Vedrovicích a po dlouhém pobytu „v cizině“ se vrátili dožít do rodné vesnice, jiní se naopak do vesnice přistěhovali až v průběhu života. Stejně jako suroviny či artefakty putovali tedy po rozsáhlých evropských prostorech i lidé samotní. Ve Vedrovicích se nejen rodili, žili a odtud odcházeli, ale rovněž se sem někteří po dlouhých letech vraceli a přiváděli s sebou z dalekých krajů i nové, neznámé společníky.

Hrob č. 46 ve Vedrovicích obsahoval pohřeb mladíka vysokého pro neolitické muže běžných 166 cm. Z jeho posmrtné výbavy se dochovala menší keramická nádoba, původně zřejmě s nějakým obsahem, kamenná sekera, několik štípaných kamenných nástrojů (snad hrotů šípů), velký onloukovitý závěsek z mušle Spondylus a drobný korálek ze stejného materiálu. Podle Podborský 2002, 48-50.
Hrob č. 46 ve Vedrovicích obsahoval pohřeb mladíka vysokého pro neolitické muže běžných 166 cm. Z jeho posmrtné výbavy se dochovala menší keramická nádoba, původně zřejmě s nějakým obsahem, kamenná sekera, několik štípaných kamenných nástrojů (snad hrotů šípů), velký onloukovitý závěsek z mušle Spondylus a drobný korálek ze stejného materiálu. Podle Podborský 2002, 48-50.

Dávný zvyk posýpání bezvládných těl zesnulých červeným okrem se uchoval i na vedrovickém pohřebišti. Výbavu, je-li v hrobech obsažena, tvoří keramické nádoby, broušené a štípané kamenné nástroje a šperky vyrobené z mramoru, zvířecích zubů a především ze schránek mořských mlžů ostnovek (rod Spondylus).

Porovnáním prostorového rozmístění hrobů s výskytem jednotlivých typů artefaktů a s výsledky antropologického rozboru pohřbených lidí lze dojít k překvapivým zjištěním. V první řadě je zřejmé, že hroby, které vzhledem k výbavě jejich dochované výbavě označujeme za bohaté, se seskupují ve východní části pohřebiště. Vyjma jeden dětský hrob patří všechny tyto výjimečné hroby mužům. Na západě oproti tomu existovala výlučně ženská skupina hrobů. Mužské a ženské hroby se od sebe dále odlišují typy keramických nádob ve výbavě. Zatímco v mužských hrobech se zpravidla setkáváme s mísovitými tvary, v ženských jsou to tvary globulární. Oproti tomu lahve nevykazují žádnou vazbu na konkrétní pohlaví a v hrobech se vyskytují plošně. Na otázku, zda existuje vazba mezi sociálním postavením jedince a vlastnostmi keramických nádob, tak získáváme kladnou odpověď.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Chcete se dozvědět víc?

  • Podborský, V. 2002. Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineární keramikou ve Vedrovicích na Moravě. Brno: Masarykova univerzita.
  • Zvelebil, M., and P. Pettit. 2008. Human condition, life, and death at an Early Neolithic settlement: bioarchaeological analyses of the Vedrovice cemetery and their biosocial implications for the spread of agriculture in Central Europe. Anthropologie 46/2-3:195-218.
  • Zvelebil, M., P. Pettitt, and A. Lukeš. 2009. Život, lásky a smrt neolitických zemědělců. Bioarcheologie vedrovických hrobů. Vesmír 88: 86–90.
  • Zvelebil, M., and P. Pettitt. 2013. Biosocial archaeology of the Early Neolithic: synthetic analyses of human skeletal remains from the LBK cemetery of Vedrovice, Czech Republic. Journal of Anthropological Archaeology 32 (3): 313–329.

 

Anotace

Pavlů, I. 2010: Činnosti na neolitickém sídlišti Bylany. Activities on a Neolithic Site of Bylany. Praha: Archeologický ústav AV ČR.

Childe, V. G. 1957: The dawn of European civilisation. London: Routledge and Kegan (1925: The dawn of European civilisation. London: Kegan Paul).

Campana, S. – Remondino, F. 2008: Fast and Detailed Digital Documentation of Archaeological Excavations and Heritage Artifacts. In: A. Posluschny – K. Lambers – I. Herzog eds., Layers of Perception. Proceedings of the 35th International Conference on Computer Applications and Quantitative Methods in Archaeology (CAA), Berlin, Germany, April 2–6, 2007, Bonn: Dr. Rudolf Habelt GmbH, 36–42.

 

Anderson, E. F. – McLoughlin, L. – Liarokapis, F. – Peters, Ch. – Petridis, P. – de Freitas, S. 2009: Serious Games in Cultural Heritage. The 10th International Symposium on Virtual Reality, Archaeology and Cultural Heritage VAST – State of the Art Report, Aire-la-Ville, 29–48.

Květina, P. – Končelová, M. 2013a: From punch cards to virtual space. Changing the concept of archaeological
heritage management in the digital age. In: P. F. Biehl – Ch. Prescott eds., Heritage in the
Context of Globalization. Europe and the Americas, New York: Springer, 95–102.

Autor. Název publikace. Vedlejší názvy. Vydání. Další tvůrce. Místo: nakladatel, rok. Počet stran. Edice, číslo edice. ISBN.