Archeologické 3D virtuální muzeum
jazykové mutace CS EN

Zahradní zemědělci

Podle evolucionistického paradigmatu mělo zahradní zemědělství předcházet polnohospodářství. Byl o tom přesvědčen už Lewis Henry Morgan, jeden ze zakladatelů antropologie. Postupně se však začalo ukazovat, že takový model není v souladu s archeologickými ani etnologickými daty.

Zahradní kultivace je ale přesto považována za nejlepší způsob imaginace zemědělství v neolitu. Technologické postupy jsou rekonstruovány na základě etnografických příkladů, které ukazují několik typických znaků zahradního zemědělství. To bylo charakteristické především menšími plochami kultivovaných parcel. Půda byla obdělávána okopáváním bez použití rádla či pluhu. Rovněž závlaha pozemků nebyla obvykle nijak uměle zajišťována, i když hnojení se v některých případech provádělo. Namísto rozlehlých polí s jednou pěstovanou plodinou byly malé pozemky osázeny více druhy užitkových rostlin, keři i ovocnými stromy. Využívalo se buď stěhovavé obdělávání, při němž byly kultivované parcely po vyčerpání opouštěny a ponechány přírodě, či dlouhodobě obdělávané a pravidelně hnojené oplocené pozemky. Součástí obou technik pak mohlo být žárové zemědělství, představující specifický druh kultivace či způsob přípravy nové půdy.

Zemědělské plodiny na Vysočině Nové Guineje jsou pěstovány na zahradách ohrazených kamennými nebo dřevěnými ploty
Zemědělské plodiny na Vysočině Nové Guineje jsou pěstovány na zahradách ohrazených kamennými nebo dřevěnými ploty, aby se zabránilo vniknutí nenechavých prasat. Součástí obdělávané parcely jsou i zbytky původní stromové vegetace. Foto Jan Rendek.

Zahradní zemědělství co do námahy a vynaložené energie nemuselo nijak zaostávat za tzv. intenzivními technikami polnohospodářství. A naopak pěstování plodin na velkých plochách nemuselo být vždy prováděno s důslednou a vyčerpávající intenzitou. Neolitické představy jsou inspirované pozorováním zahradního zemědělství v Amazonii, nověji pak na Nové Guineji. Oba modely se liší podle místních environmentálních podmínek.

Zahradní zemědělci produkty svého hospodaření využívali primárně pro uspokojení svých vlastních subsistenčních potřeb. I když celkem běžně nebyly všechny potraviny spotřebovány a bylo tak možné vytvořit zásobu a z ní eventuálně tržně profitovat, nedocházelo k tomu. Důvodem byly společenské mechanismy, které efektivně bránily v narušení majetkové rovnováhy. Součástí tohoto sociálního ústrojí byla instituce daru či organizace hostin.

Přijetí zemědělství znamenalo mimo jiné také zásah do společnosti a kultury archaického člověka. Jedním ze základních korelátů byla významná míra sedentarizace a stabilizace společenské základny. Komunity se zvětšovaly a stále více lidí sdílelo přírodní zdroje, což vyžadovalo složitěji strukturovanou společnost. Hlavní roli hrálo i nadále příbuzenství, které však nyní přerostlo základní úroveň jedné rodiny, na základě společného skutečného či domnělého předka úspěšně aspirovalo na integraci členů více rodin. To neznamená, že bychom rody či klany nenašli u lovců-sběračů, nově se však jejich existence začala projevovat přímo v kulturních reáliích zemědělské společnosti. Většina majetkových práv na užívání půdy, na pastvu, na vodní zdroje či na dolování surovin byla spojována právě s příbuzenskými jednotkami. Autoritu mohli zastávat vesničtí předáci, velcí mužové a rady složené z osob odpovídajícího statusu. Jejich autorita však byla omezena, závisela především na přesvědčovacích schopnostech a uznávané prestiži.

 

Chcete se dozvědět víc?

  • Bogaard, A. 2005. 'Garden Agriculture' and the Nature of Early Farming in Europe and the Near East. World Archaeology 37 (2):177-196.
  • Boserup, E. 1965. The Conditions of Agricultural Growth. The Economics of Agrarian Change under Population Pressure. Chicago: Aldine.
  • Parkinson, W. A. (ed). 2002. The Archaeology of Tribal Societies. Michigan: Ann Arbor.
  • Sherratt, A. 1981. Plough and pastoralism: aspects of the secondary products revolution. In Pattern of the Past: Studies in honour of David Clarke, eds. I. Hodder, G. Isaac, and N. Hammond, 261-305. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Steensberg, A. 1980. New Guinea gardens. A study of husbandry with parallels in Prehistoric Europe. London: Academic Press.
  • van der Veen, M. 2005. Gardens and Fields: The Intensity and Scale of Food Production. World Archaeology 37 (2):157-163.

 

Anotace

Pavlů, I. 2010: Činnosti na neolitickém sídlišti Bylany. Activities on a Neolithic Site of Bylany. Praha: Archeologický ústav AV ČR.

Childe, V. G. 1957: The dawn of European civilisation. London: Routledge and Kegan (1925: The dawn of European civilisation. London: Kegan Paul).

Campana, S. – Remondino, F. 2008: Fast and Detailed Digital Documentation of Archaeological Excavations and Heritage Artifacts. In: A. Posluschny – K. Lambers – I. Herzog eds., Layers of Perception. Proceedings of the 35th International Conference on Computer Applications and Quantitative Methods in Archaeology (CAA), Berlin, Germany, April 2–6, 2007, Bonn: Dr. Rudolf Habelt GmbH, 36–42.

 

Anderson, E. F. – McLoughlin, L. – Liarokapis, F. – Peters, Ch. – Petridis, P. – de Freitas, S. 2009: Serious Games in Cultural Heritage. The 10th International Symposium on Virtual Reality, Archaeology and Cultural Heritage VAST – State of the Art Report, Aire-la-Ville, 29–48.

Květina, P. – Končelová, M. 2013a: From punch cards to virtual space. Changing the concept of archaeological
heritage management in the digital age. In: P. F. Biehl – Ch. Prescott eds., Heritage in the
Context of Globalization. Europe and the Americas, New York: Springer, 95–102.

Autor. Název publikace. Vedlejší názvy. Vydání. Další tvůrce. Místo: nakladatel, rok. Počet stran. Edice, číslo edice. ISBN.