Archeologické 3D virtuální muzeum
jazykové mutace CS EN

Pastevci

Kdy vznikla ekonomická adaptace, která člověka pevně svázala se stády krav, koní, velbloudů, ovcí a koz? Původní myšlenka sociálních antropologů byla taková, že jde o souběžný proces s pracovní specializací neolitické společnosti až po vzniku neolitu. Také archeolog Andrew Sherratt ve své koncepci tzv. revoluce sekundárních produktů tento proces vztahoval k 4. a 3. tis. př. n. l., kdy se měla chovaná zvířata, původně živá zásobárna masa, stát zdrojem širšího spektra produktů jako je srst zpracovávaná na přízi, mléko a od něj odvozené potraviny. Zvířata se dále začala využívat pro transport a jako tažná síla.

Směna produktů mezi usedlými zemědělci a nomádskými pastevci představuje dosud pevnou součást existence různých afrických populací. Foto nahoře Eliška Podgorná, Burkina Faso 2015. Foto dole Viktor Černý, Niger 2004.

Podle jiných badatelů souvisela specifická pastevecká ekonomika s intenzivní zemědělskou produkcí a chovem dobytka, kdy během hledání výhodnější strategie zajištění obživy došlo ke kombinaci agrární a pastorální ekonomiky, či se stali nomády zcela. Další badatelé především z řad archeologů poukázali na fakt, že vznik pastevectví byl s počátky pěstování plodin souběžný, anebo mu dokonce předcházel.

Nomádské pastevectví už ve slovním spojení představuje duální koncept, který v sobě zahrnuje dvě teoreticky na sobě nezávislé behaviorální typy: nomádství a pastevectví. Nomádi mohli být zároveň sezónně usedlými zemědělci nebo mohli s polnohospodářskými komunitami existovat ve vyrovnané symbióze. Příkladem mohou být senegalští Fulbové anebo Turkana z východní Afriky, kteří sice subsistenčně z větší části záviseli na pastevectví, ale zároveň také sami pěstovali a obchodem získávali řadu zemědělských produktů, kterých si ve svém jídelníčku velmi cenili. Pastevectví mohlo koexistovat se zemědělstvím i v rámci jedné sídelní komunity, kdy se jedné z těchto činností věnovala specializovaná sociální nebo etnická skupina. Dokladem je např. syrská vesnice Tell oqaan, kterou zkoumala antropoložka Louise Sweet.

Specifickým pojmem spojeným s pasteveckými nomády je transhumance. Obecně šlo o kulturní adaptaci, která umožňovala chovat dobytek v oblastech s výraznými sezónními výkyvy. Typicky se v takových oblastech střídala horká a suchá léta s deštivými a studenými zimními intermezzy. Základní mechanismus transhumance byl jednoduchý: s ohledem na aktuální dostupnost pastvy se lidé a jejich dobytek lokálně přesunovali do oblastí, kde bylo možné zvířata nakrmit. Takové chování bylo však částečně určeno geomorfologií, jelikož z hlediska sezónní diverzity pastvin měla výhodu území, kde se střídají nížiny a hory.

Jedním z pokusů o názorné vymezení kategorií spojených s mobilním pastevectvím je toto schéma, které klade důraz na směr geografických přesunů ve spojení s počtem překročených ekologických nik. Nomádství je zde znázorněno jako pohyb v rámci jediné niky, zatímco při migraci se jich překonává víc. Specifickým typem stěhování je přesídlení, které se na rozdíl od ostatních dvou kategorií neděje periodicky. Podle Ingold 1987, 193.

Problémem historického poznání pasteveckých nomádů je jejich velmi slabá archeologická viditelnost. Pokusy o vydělení specifického okruhu hmotných pramenů, které by bylo možné ztotožnit právě s chovateli dobytka, většinou vyzněly na prázdno. Potenciálním vodítkem tak zůstávají pouze sídliště, především z hlediska své prostorové struktury i typu objektů. Při interpretaci takových pozůstatků je pak třeba mít na paměti kulturní vzory spojené právě s mobilitou a chovem větších zvířecích stád.

Typické rysy nomádské ekonomiky jsou následující: 1) lidé se spolu s dobytkem přesunovali v krajině, a to na krátké či delší vzdálenosti, vertikálně i horizontálně; 2) skupinová identita nomádů byla relativně nestálá, velikost sídelních komunit a jejich složení se sezónně měnilo; 3) jednotlivé domácnosti byly silně autonomní, a to jak v otázkách migrací (kam a kdy se přesunout), tak i osídlení (s kým a jak dlouho bydlet); 4) přirozený trend časté relokace osídlení s sebou nesl i celkově flexibilní právní systém spojený s užíváním půdy k pastvě.

Tábor nomádů a jeho následný archeologický obraz. Foto Petr Květina, Jordánsko, oblast Faynan 2013.

 

Chcete se dozvědět víc?

  • Adriansen, H. K. 2008. Understanding Pastoral Mobility: The Case of Senegalese Fulani. The Geographical Journal 174 (3):207-222.
  • Cribb, R. 1991. Nomads in Archaeology. Cambridge: Cambridge University Press.
  • David, N., and C. Kramer. 2001. Ethnoarchaeology in action. Cambridge: Cambridge University Press. 242.
  • Dyson-Hudson, R., and N. Dyson-Hudson. 1980. Nomadic Pastoralism. Annual Review of Anthropology 9:15-61.
  • Evans-Pritchard, E. E. 1940. The Nuer: a description of the modes of livelihood and political institutions of a Nilotic people. Oxford: Clarendon Press.
  • Flannery, K. 1972. The cultural evolution of civilizations. Annual Review of Ecology and Systematics 3:399-426.
  • Hole, F. 1978. Pastoral nomadism in western Iran. In Explorations in ethnoarchaeology, ed. R. A. Gould, 127-167. Albuquerque: University of New Mexico Press.
  • Jacobs, A. H. 1965. African Pastoralists: Some General Remarks. Anthropological Quarterly 38 (3):144-154.
  • Khazanov, A. M. 1994. Nomads and the Outside World. Madison: University of Wisconsin Press (2nd edition).
  • Krader, L. 1959. The ecology of nomadic pastoralism. International Social Science Journal 11:499-510.
  • Lees, S. H., and D. G. Bates. 1974. The Origins of Specialized Nomadic Pastoralism: A Systemic Model. American Antiquity 39 (2):187-193.
  • Patai, R. 1951. Nomadism: Middle Eastern and Central Asian. South West Journal ofAnthropology 7:401-414.
  • Rowton, M. B. 1974. Enclosed nomadism. Journal of the Economic and Social History of the Orient 17:1-30.
  • Sherratt, A. 1981. Plough and pastoralism: aspects of the secondary products revolution. In Pattern of the Past: Studies in honour of David Clarke, eds. I. Hodder, G. Isaac, and N. Hammond, 261-305. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Spooner, B. 1973. The Cultural Ecology of Pastoral Nomads. An Addison-Wesley Module in Anthropology No. 45. Reading, Massachusetts: Addison-Wesley.
  • Stenning, D. J. 1957. Transhumance, Migratory Drift, Migration; Patterns of Pastoral Fulani Nomadism. The Journal of the Royal Anthropological Institute of Great Britain and Ireland 87 (1):57-73.
  • Sweet, L. E. 1974. Tell Toqaan: A Syrian Village. Anthropological Paper No. 54. Ann Arbor: Museum of Anthropology, University of Michigan.

 

Anotace

Pavlů, I. 2010: Činnosti na neolitickém sídlišti Bylany. Activities on a Neolithic Site of Bylany. Praha: Archeologický ústav AV ČR.

Childe, V. G. 1957: The dawn of European civilisation. London: Routledge and Kegan (1925: The dawn of European civilisation. London: Kegan Paul).

Campana, S. – Remondino, F. 2008: Fast and Detailed Digital Documentation of Archaeological Excavations and Heritage Artifacts. In: A. Posluschny – K. Lambers – I. Herzog eds., Layers of Perception. Proceedings of the 35th International Conference on Computer Applications and Quantitative Methods in Archaeology (CAA), Berlin, Germany, April 2–6, 2007, Bonn: Dr. Rudolf Habelt GmbH, 36–42.

 

Anderson, E. F. – McLoughlin, L. – Liarokapis, F. – Peters, Ch. – Petridis, P. – de Freitas, S. 2009: Serious Games in Cultural Heritage. The 10th International Symposium on Virtual Reality, Archaeology and Cultural Heritage VAST – State of the Art Report, Aire-la-Ville, 29–48.

Květina, P. – Končelová, M. 2013a: From punch cards to virtual space. Changing the concept of archaeological
heritage management in the digital age. In: P. F. Biehl – Ch. Prescott eds., Heritage in the
Context of Globalization. Europe and the Americas, New York: Springer, 95–102.

Autor. Název publikace. Vedlejší názvy. Vydání. Další tvůrce. Místo: nakladatel, rok. Počet stran. Edice, číslo edice. ISBN.