Archeologické 3D virtuální muzeum
jazykové mutace CS EN

Lovci ze země, na kterou čas zapomněl

Laické povědomí o způsobech obživy lovců-sběračů může zahrnovat dvě základní představy. První představa je ta, že hlavním zdrojem potravy je maso získávané lovem. A to lovem v plném smyslu tohoto slova, kdy je úspěšný úlovek divoké zvěře výsledkem dobrodružné akce, která zahrnuje stopování, nepozorovaný pohyb lovců krajinou, vrcholící usmrcením zvířete projektilem ať v podobě šípu či oštěpu. Druhá představa pak navozuje dojem, že život kořistnických tlup je strastiplný, jednostranně zaměřený na úsilí zajistit si dostatek potravy a přežít. Až terénní antropologické výzkumy v 60. letech 20. století ukázaly, že taková představa není správná. Pro lovecko-sběračské populace má mnohem větší význam rostlinná potrava než maso lovené zvěře. Získávání potravy je u těchto lidí stejně rutinní záležitostí jako u zemědělců či pastevců. Dostupné přírodní zdroje mají velmi dobře zmapovány, takže vynakládají na zajištění potravy minimální úsilí. Výdej energie je dokonce výrazně nižší než u společností provozujících produktivní hospodaření.

Kruhový model tábora Křováků. Nejmenší kruhy symbolizují nukleární rezidenční zóny obývané obvykle rodinou. Každá z těchto základních prostorových jednotek obsahuje chýši postavenou z větví a ohniště spolu s výsypkou popela. V rámci nukleárních zón dochází k činnostem spojeným s rodinným životem (příprava potravy a její konzumace, spánek, louskání ořechů, výroba a opravy). Podle Yellen 1977.

Příkladem mohou být Křováci1 z území Botswany, kteří obývají polopouštní prostředí severozápadu Kalahari. Kontakty mezi touto populací a bělochy byly navázány již v druhé polovině 19. století. V 60. letech 20. století se k jedné z křováckých skupin - !Kungům2 vypravila harvardská expedice. Zájem o tuto populaci pokračoval i dále jednak díky filmům, ale i knize Marjorie Shostakové o životě místních lidí z pohledu křovácké ženy jménem Nisa.

Harvardská expedice přinesla informace o !kungských obyvatelích v oblasti Dobe – u osmi permanentních vodních tůněk, v jejichž blízkosti sídlila kompletní populace celé oblasti. Ta v té době čítala 466 domorodců rozptýlených do čtrnácti samostatných táborů a několika dalších stanovišť. Místní udržovali kontakty s okolními pasteveckými a zemědělskými skupinami. U vodních zdrojů se lidé zdržovali od května do října, tj. v období sucha. Obývané tábory byly vlastně jen volným uskupením lehkých přístřešků a ohnišť. Obyvatelé tábora se vzájemně sdružovali za účelem společného sdílení potravy. Potraviny přinesené do tábora byly přerozdělovány tak, aby každý dostal svůj odpovídající díl. Směna nebo obchodování s potravou mezi jednotlivými tábory probíhaly minimálně. Na druhou stranu byl mezi tábory velmi častý pohyb osob.

Okolo každého z několika obývaných táborů v Dobe bychom mohli nakreslit kružnici o průměru devět až deset kilometrů, která by symbolizovala ekonomické zázemí. Rostlinné i zvířecí zdroje potravy byly v tomto území každodenně intenzivně exploatovány. Putování do deseti kilometrů od tábora (tj. 20 kilometrů i se zpáteční cestou) tak pro místní představovalo běžnou pochozí vzdálenost při rutinním zajišťování obživy. Křováci nevytváří zásoby na delší dobu, to znamená, že zhruba každý třetí nebo čtvrtý den musí shánět potravu. Ta se co do hmotnosti skládá z 60-80 % z rostlinných zdrojů (hlavně plody mongongo), které zajišťují převážně ženy dva až tři dny v týdnu. Muži se soustřeďují na lov střední a větší zvěře.

Roční cyklus Křováků. Křováci se pravidelně během roku stěhují v závislosti na dostupnosti vodních zdrojů. Dostupnost vody také podmiňuje velikost skupiny a aktivity jejích členů. Podle Lee and DeVore 1968.

Trávení volného času je důležitým ukazatelem toho, jak moc byl způsob zajišťování potravy místních lidí náročný na čas a vydanou energii. Ještě v 60. letech 20. století byla lovecko-sběračská ekonomie (s důrazem na její loveckou složku) považována za extrémně nesnadnou. Výzkumem se však zjistilo, že !Kungové tráví zajišťováním potravy průměrně relativně málo času (do 30 hodin týdně). Jakým způsobem tedy většinu svého času trávili? Ženy byly evidentně schopny během jednoho pracovního dne zajistit potravu pro svou rodinu na další tři dny, což jim dávalo možnost strávit zbylý čas v táboře. Zde se každý den zhruba tři hodiny věnovaly domácím pracím, jako je vaření, louskání ořechů, sběr palivového dřeva, nošení vody... Jinak trávily čas odpočinkem, vyšíváním, věnovaly se návštěvám okolních táborů nebo naopak bavily příchozí. Mužské aktivity byly méně stereotypní, což vyplývalo z nárazových loveckých aktivit, jejichž průběh bylo těžké předvídat. Lovci tak mohli být mimo tábor i více než týden a následně trávili odpočinkem doma delší dobu. Velmi důležitou a častou aktivitou Křováků byl tanec, úzce spojený se sakrální sférou a léčením.

Ui! vypráví příběh o velkém lovu na žirafy. Nejen vlastní dobrodružné akce, ale hlavně vyprávění o nich propůjčovalo mužům-lovcům v křovácké společnosti prestiž, bez ohledu na to, že nutriční přínos potravy získané lovem byl výrazně nižší než jídla získané sběrem žen. Ilustrace Petr Modlitba.

Významným zjištěním jsou doklady o celoroční dostupnosti obživy. I v tak nehostinném prostředí, jakým je polopoušť Kalahari, měli její kořistničtí obyvatelé potravní možnosti dobře zmapované, takže byli schopni podle sezónní dostupnosti uspokojovat své potřeby z různých zdrojů. Procentuální podíl konzumovaných kalorií ukazuje na výrazně větší význam rostlinné potravy (67 %) než masa (33 %). S tím souvisí i genderový rozdíl v podílech přinášené potravy v tom smyslu, že ženy zajišťovaly významně větší díl jídla než muži. Ti byli naopak zodpovědní za většinu objemu masité stravy. Byly to však právě dobrodružné lovecké akce a hlavně vyprávění o nich, které mužům-lovcům v křovácké společnosti propůjčovaly mnohem větší společenskou prestiž než ženám-sběračkám.

 

Chcete se dozvědět víc?

  • Barnard, A. 2006. Kalahari revisionism, Vienna and the ‘indigenous peoples’ debate. Social Anthropology 14 (1):1-16.
  • Fritsch, G. 1880. Die afrikanischen Buschmanner als Urrasse. Zeitschrift für Ethnologie 12:289-300.
  • Lee, R. B. 1967. Trance Cure of the !Kung Bushmen. Natural History 76 (9):31-37.
  • Lee, R. B., and I. DeVore. 1976. Kalahari Hunter-Gatherers. Cambridge, MA: Harvard University Press.
  • Marshall, L. 1965. The !Kung Bushmen of the Kalahari Desert. In Peoples of Africa, ed. J. Gibbs, 241-278. New York: Holt, Rinehart, and Winston.
  • Marshall, L. 1976. The !Kung of Nyae Nyae. Cambridge, MA: Harvard University Press.
  • Sadr, K. 2005. Hunter-Gatherers and Herders of the Kalahari during the Late Holocene. In Desert Peoples. Archaeological Perspectives, eds. P. Veth, M. Smith, and P. Hiscock, 206-221. Oxford: Blackwell Publishing.
  • Shostak, M. 1993. Nisa dcera Kungů. Praha: Mladá fronta.
  • van der Post, L. 1958. The Lost World of the Kalahari. London: The Hogarth Press.

 

Anotace

Pavlů, I. 2010: Činnosti na neolitickém sídlišti Bylany. Activities on a Neolithic Site of Bylany. Praha: Archeologický ústav AV ČR.

Childe, V. G. 1957: The dawn of European civilisation. London: Routledge and Kegan (1925: The dawn of European civilisation. London: Kegan Paul).

Campana, S. – Remondino, F. 2008: Fast and Detailed Digital Documentation of Archaeological Excavations and Heritage Artifacts. In: A. Posluschny – K. Lambers – I. Herzog eds., Layers of Perception. Proceedings of the 35th International Conference on Computer Applications and Quantitative Methods in Archaeology (CAA), Berlin, Germany, April 2–6, 2007, Bonn: Dr. Rudolf Habelt GmbH, 36–42.

 

Anderson, E. F. – McLoughlin, L. – Liarokapis, F. – Peters, Ch. – Petridis, P. – de Freitas, S. 2009: Serious Games in Cultural Heritage. The 10th International Symposium on Virtual Reality, Archaeology and Cultural Heritage VAST – State of the Art Report, Aire-la-Ville, 29–48.

Květina, P. – Končelová, M. 2013a: From punch cards to virtual space. Changing the concept of archaeological
heritage management in the digital age. In: P. F. Biehl – Ch. Prescott eds., Heritage in the
Context of Globalization. Europe and the Americas, New York: Springer, 95–102.

Autor. Název publikace. Vedlejší názvy. Vydání. Další tvůrce. Místo: nakladatel, rok. Počet stran. Edice, číslo edice. ISBN.