Archeologické 3D virtuální muzeum
jazykové mutace CS EN

Archeologové a první zemědělci v Bylanech

Archeologové a první zemědělci v Bylanech

První zemědělské populace založily osadu, která na katastru dnešních Bylan u Kutné Hory fungovala s různě velkými výkyvy nepřetržitě pět století až do závěru kultury s lineárně zdobenou keramikou, tj. do konce 6. tisíciletí. Po zhruba třísetletém hiátu se sem ještě vrací osídlení mladoneolitické, reprezentované keramikou zdobenou vpichem (STK), a kromě sídliště zde zanechává stopy v podobě pohřebiště a dvou rondelů.

Neolitické sídliště v Bylanech představuje modelový příklad dlouhodobě obývaného místa, na kterém můžeme dobře studovat vývoj společnosti prvních zemědělců včetně charakteru jejich života. Během výzkumných sezon bylo odkryto více než sedm hektarů, na kterých bylo identifikováno téměř 150 dlouhých domů kultury s lineární keramikou (LBK) a jejich zázemí. Nikdy, i přes značnou snahu badatelů, zde nebylo objeveno pohřebiště LBK, ačkoli jsou jinde v tomto období běžná. Velikost bylanské osady v jednotlivých chronologických horizontech jejího trvání kolísala v počtu vzájemně současných domů. Jejich množství se pohybovala od dvou až tří současně existujících obydlí až po maximálně jedenáct dlouhých domů.

Plán archeologických objevů v sídelním prostoru Bylan u Kutné Hory.

Plán archeologických objevů v sídelním prostoru Bylan u Kutné Hory.

Lokalita Bylany se novátorským přístupem plošné terénní skrývky a statistickým zpracováním enormního množství získaných dat zapsala nesmazatelně do oborové metodologie. Na objevení neolitických Bylan a započetí jejich výzkumu má zásluhu především Bohumil Soudský. Pokrokový badatel postavil chronologický systém kultury s lineárně zdobenou keramikou na starších nálezech a jejich kritickém zhodnocení, a následně pak hledal vhodnou referenční lokalitu s možností plošného a úplného odkryvu osady staršího neolitu. V Bylanech započal Soudský s výzkumem hned v roce 1953 a po získání nezbytných terénních ověření pak pokračoval se svým týmem každoroční kampaní až do roku 1967. Krátce nato odešel na univerzitu do Saarbrückenu a pak do Paříže, kde se po sovětské okupaci vlasti rozhodl zůstat.

Bylanský výzkum ale s odchodem Bohumila Soudského do exilu neskončil. Po jeho odchodu výzkum v Bylanech převzali Marie Zápotocká a Ivan Pavlů, kteří pokračovali v systematickém zpracování a vyhodnocování. V období, kdy byly v Bylanech plošné odkryvy pozastaveny jako následek změny koncepce Archeologického ústavu, byla prováděna systematická prospekce přilehlého okolí řadou povrchových sběrů nebo liniových sondáží. Větší terénní výzkumy byly obnoveny krátce na konci 70. let a počátkem 90. let, kdy bylo v Miskovicích odkryto menší sídliště kultury s lineární keramikou a pohřebiště kultury s vypíchanou keramikou.

Hypotetická rekonstrukce sídelního vrcholu bylanské osady. Které domy konkrétně byly obydlené a které opuštěné a zda se kultivované plochy obilných zahrad opravdu nacházely přímo u domů, však nebylo prokázáno. Autor Petr Vavrečka.

Hypotetická rekonstrukce sídelního vrcholu bylanské osady. Které domy konkrétně byly obydlené a které opuštěné a zda se kultivované plochy obilných zahrad opravdu nacházely přímo u domů, však nebylo prokázáno. Autor Petr Vavrečka.

Jako nezbytné zázemí celého výzkumu v Bylanech byla hned v počátcích roku 1957 založena základna. Zpracování obrovského množství materiálu – více než 70 000 keramických střepů a tisíců dalších artefaktů a objektů – vyžadovalo důslednou koordinaci při zpracování a automatizaci vyhodnocení prostřednictvím technologie děrných štítků. Formalizovaný popis znaků keramiky a jedno z prvních využití informatiky v archeologii umožnily formulovat model zdejšího osídlení. Na počátku stály Soudským zavedené barevné fáze (fialová, oranžová, šedá, atd.). Po stanovení relativní chronologie pak byly barevné úseky nahrazeny čtyřmi číselně označenými vývojovými stupni, poté byly ještě detailně rozděleny do 25 kratších fází podle kvantitativního ohodnocení znaků lineární výzdoby a následně navíc doplněny šesti delšími časovými úseky (intervaly) podle vývojových trendů různých artefaktů. Sama expedice funguje dodnes, byť s jiným principiálním posláním. Dědictví bylanského výzkumu ale v sobě stále ukrývá široký badatelský potenciál obohacený technologiemi nového tisíciletí.

 

MOBILNÍ APLIKACE s virtuální a rozšířenou realitou, které Vám umožní vstoupit do minulosti, si můžete stáhnout ZDE.

 

INTERAKTIVNÍ MAPU KUTNOHORSKA V NEOLITU si můžete prohlédnout ZDE.

 

VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKU neolitického sídliště můžete podniknout ZDE.

 

3D MODELY předmětů nalezených v Bylanech během archeologických výzkumů si můžete prohlédnout ZDE.

 

Chcete se dozvědět víc?

  • Květina, P. – Končelová, M. 2013. Settlements patterns as seen in pottery decoration style: a case study from the early Neolithic site of Bylany (Czech Republic). The domestic space in LBK settlements. C. Hamon, P. Allard, M. Ilett and (Eds.). Nanterre, France, VML Verlag Marie Leidorf GmbH. Internationale Archäologie - Arbeitsgemeinschaft, Symposi: 99-110.
  • Pavlů, I. 1977. K metodice analýzy sídlišť s lineární keramikou. Památky archeologické 68(1): 5-55.
  • Pavlů, I. 2000. Life on a neolithic site. Praha, ARU Praha.
  • Pavlů, I. 2010. Činnosti na neolitickém sídlišti Bylany. Prostorová analýza keramiky. Praha, ARÚP.
  • Pavlů, I. 2014. Společnost a lidé na neolitickém sídlišti Bylany: Society and people on a Neolithic site of Bylany. Praha, Praha: Archeologický ústav AV ČR.
  • Pavlů, I. – Rulf, J. – Zápotocká, M. 1986. Theses on the Neolithic site of Bylany. Památky archeologické 77: 288-412.
  • Pavlů, I. – Rulf, J. – Zápotocká, M. 1995. Bylany rondel. Model of the neolithic site. Památky archeologické Supplementum 3: 7-123.
  • Rulf, J. ed. 1989. Bylany – seminar 1987. Collected papers. Praha, ARU Praha.
  • Zápotocká, M. 1983. Kruhové příkopy kultury s vypíchanou keramikou v Bylanech, okr. Kutná Hora. Archeologické rozhledy 35: 475-485.

 

Anotace

Pavlů, I. 2010: Činnosti na neolitickém sídlišti Bylany. Activities on a Neolithic Site of Bylany. Praha: Archeologický ústav AV ČR.

Childe, V. G. 1957: The dawn of European civilisation. London: Routledge and Kegan (1925: The dawn of European civilisation. London: Kegan Paul).

Campana, S. – Remondino, F. 2008: Fast and Detailed Digital Documentation of Archaeological Excavations and Heritage Artifacts. In: A. Posluschny – K. Lambers – I. Herzog eds., Layers of Perception. Proceedings of the 35th International Conference on Computer Applications and Quantitative Methods in Archaeology (CAA), Berlin, Germany, April 2–6, 2007, Bonn: Dr. Rudolf Habelt GmbH, 36–42.

 

Anderson, E. F. – McLoughlin, L. – Liarokapis, F. – Peters, Ch. – Petridis, P. – de Freitas, S. 2009: Serious Games in Cultural Heritage. The 10th International Symposium on Virtual Reality, Archaeology and Cultural Heritage VAST – State of the Art Report, Aire-la-Ville, 29–48.

Květina, P. – Končelová, M. 2013a: From punch cards to virtual space. Changing the concept of archaeological
heritage management in the digital age. In: P. F. Biehl – Ch. Prescott eds., Heritage in the
Context of Globalization. Europe and the Americas, New York: Springer, 95–102.

Autor. Název publikace. Vedlejší názvy. Vydání. Další tvůrce. Místo: nakladatel, rok. Počet stran. Edice, číslo edice. ISBN.