Sabaloka byla surovinovou pokladnicí

Pohoří Sabaloka leží přibližně 70 km severně od Chartúmu v oblasti dnešního Sahelu (Súdán). Kombinací geologického útvaru pohoří a teras Nilu a jeho zaniklých přítoků zde před 10 000 lety existoval bohatý zdroj různých druhů a forem kamenných surovin, např. křemene a ryolitu. Od 6. tis. př. n. l., kdy došlo k velkým klimatickým změnám, byla krajina kolem pohoří Sabaloka ideálním prostředím k sídlení. Existovala zde hustá síť mezolitických a neolitických lokalit, které je možné identifikovat na základě povrchových sběrů. K dataci jsou využívány výzdoba keramických nádob a studium technologií výroby kamenných nástrojů (částečně i použité druhy a formy surovin).

Sídliště ze dvou základních krajinných typů (skalní města a jezerní pláně) mohla být nějakým způsobem funkčně a významově rozdělena. Hlavními kritérii badatelů jsou velikost, hustota osídlení, kvantita nálezu, (ne)přítomnost pohřbů a specializovaných aktivit.

Zatímco mezolitické aktivity byly zachyceny ve všech krajinných typech, neolitické nálezy pochází pouze z okolí zaniklého jezera. Zatím nejrozsáhlejší terénní odkryvy proběhly na mezolitické lokalitě Sfinga. Potvrdily zejména přítomnost několikafázového mezolitického kostrového pohřebiště s nataženými i skrčenými skelety mužů, žen i dětí, jejichž pohřební výbava se omezovala na kamennou industrii a ulity sladkovodních mlžů.

Oblast Sabaloky je ovšem důležitá také pro studium získávání, výroby a poznání systémů distribuce kamenných štípaných a broušených sekerovitých nástrojů z místního ryolitu ve starším neolitickém období. Jejich funkce nemusela být pouze praktická, ale i symbolická. Lokalita Liščí kopec je zajímavá množstvím kamenných nálezů odpadního charakteru, mohla tak fungovat jako místo výroby a distribuce.

V průběhu 5. tis. př. n. l. zřejmě došlo k razantní změně ve struktuře osídlení. To může být podle jednoho z interpretačních modelů důsledkem nástupu specializovaného pastevectví a potřebě mnohem většího teritoria k subsistenčním aktivitám. Lokality menšího rozsahu jsou v neolitu rozptýleny ve velkých vzdálenostech od Nilu. Klíčovou lokalitou se právě v této době jeví lokalita Liščí kopec, jejíž využití je v zásadě nepřerušeno až do mladšího období neolitu ve 4. tis. př. n. l.

V extrémním horku se na terasách mezi jinými nálezy vyjímají kamenné artefakty z mezolitu – jádra, odpad po výrobě i nástroje - indikující přítomnost a dlouhodobé využívání sídelního prostoru. Mezolitická lokalita s označením Sfinga. Výzkum Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze. Foto Jaroslav Řídký 2012.

Kvalitního a vizuálně atraktivního červeného ryolitu je na okrajích pohoří Sabaloka více než dostatek. Kontrola zdrojů ryolitu a dost možná i jeho distribuce mohla začít během neolitu. Lokalita s označením Ryolitová, v pozadí fotografie protéká Nil. Výzkum Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze. Foto Jaroslav Řídký 2012.

Jen z 20 centimetrů hluboké sondy o rozměrech 4x1 m pocházelo až 60 kg kamenných artefaktů z různých surovin, zejména ryolitu. Výzkum Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze. Foto Jaroslav Řídký 2012.

Chcete vědět víc?

• Suková, L. – Varadzin, L. 2012: Sabaloka Dam Archaeological Salvage Project: Výzkum pravěkého osídlení v pohoří Sabaloka v centrálním Súdánu. Pražské egyptologické studie 9, 3-9.
• Suková, L. – Varadzin, L. 2013: Od lovců k pastevcům: otázka neolitizace severovýchodní Afriky. Živá archeologie (Re)Konstrukce a experiment v archeologii 15, 25-31.
• Suková, L. – Varadzin, L. – Pokorný, P. 2014: Prehistoric Research At Jebel Sabaloka, Central Sudan (2011 – 2014). The Dolní Věstonice Studies, Vol. 20 – Mikulov Anthropology Meeting, 149-153.